marilyn.cz - Web o Marilyn Manson

← Zpět na seznam článků

Zvrhlé umění

Na dosud posledním studiovém albu Marilyn Manson, které nese název The Golden Age Of Grotesque, se skupina nechala inspirovat několika patrnými vlivy, na něž se zaměříme v seriálu několika článků (které budou následovat). Zatímco se po odchodu Twiggyho Ramireze komponování hudby rozdělilo zejména mezi Ramirezova nástupce Tima Skölda a tehdy ještě regulérního člena kapely Johna Loweryho, texty, image a nakonec i personální složení kapely i nadále zůstalo pevně v rukou frontmana Marilyna Mansona. Ten se nechal pro toto album inspirovat zejména pozoruhodným meziválečným obdobím v nacistickém Německu.

Obecným posláním The Golden Age Of Grotesque je zvýrazňování určitých pasáží historie, které lze zpětně považovat za groteskní, dekadentní či prostopášné. Nejvýrazněji se Manson zaměřil na dobu, umělce a jejich umění, které vzestupující nacistická strana NSDAP označila za zvrhlé. Tato doba koncentruje některé principy, proti kterým Manson bojuje vlastně během celé své kariéry. Jde zejména o neustálý zápas Expresionismu s cenzurou, který v určité formě stále srší převážně v Americe. Ačkoliv umění v současné době již nemůže být zakazováno, represe nových a inovativních idejí v umění existuje, stejně jako expresionismus. Dalším tématem, které se stalo pro skupinu zásadním jsou sociální standardy, které ovlivňují pohled člověka na to co je krásné, co je ošklivé. Tento pohled může být velice nebezpečný a odsouzeníhodný. Je to téma, proti kterému Manson vždycky bojoval.

Nálada v Evropě, a zejména v Německu byla po, do té doby, nejkrutější a nejhorší válce téměř zoufalá. Převážně u mladých lidí se projevuje apatie a rozačarování vůči vládě, která je zavedla do války. Tento specifický společenský jev vedl ke vzniku pravděpodobně nejprogresivnějších uměleckých směrů, jaké kdy světové umění zažilo. Mládež, která byla plná pocitů disiluze a apatie, přeměnila svůj vztek, svoji únavu nebo znuděnost ve svoji výhodu a odstartovala hnutí jako je kubismus, dadaismus, surrealismus a expresionsimus. Narozdíl od pohledu, který je dnes vyučován ve školách, umění pro ně bylo něčím hmatatelným, skutečným, něčím co způsobilo změnu, byl to útěk, pro někoho nutnost k udržení zdravého rozumu. Kompletní civilizovaný svět byl po 1. světové válce ve zmatku, a umělecké směry této doby prostě odrážely a vyjadřovaly toto globální rozpoložení. Umění bylo umělcovou mstou světu, který jej svedl z cesty a srazil na kolena a jeho ošklivost a krutost se stala zrcadlem, které reflektovalo degradaci společnosti okolo něj. Umělec byl plodným stvořením společnosti ve které žil.

Umělci této doby byli schopni portrétovat společnost, která je obklopovala a zároveň se před ní chránit. Ne každý ovšem viděl svět očima umělce. Obyčejní lidé se nedokázali odpoutat od každodenní reality bídy ve které se ocitli. Taková byla tehdy doba, doba, kde se peníze staly pouze jinou formou toaletního papíru, doba světové hospodářské krize (Boston Tea Party atd.). V Německu se na politickém vzestupu ocitli Nacisté, kteří začali umění nemilosrdně potlačovat. Nebylo to porvé ani naposledy co se začala politika míchat do kultury. Nacisté Němcům slíbili velký, empirický stát, třebaže vše německé bylo vzkříšeno, vše ostatní, co nebylo považováno za německé, nebo neoslavovalo vlast bylo démonizováno a zesměšněno. Obecně známé je především pálení knih, které byly prohlášeny za "neněmecké", persekuce Židů atp. Spolu s těmito jevy se objevila i persekuce umění a expresionismu.

Krátce poté co se nacisté dostali k moci a vzkřísili německý patriotismus, přišly persekuce umění, zábavy a těch kteří se tím živili. Většina progresivních děl byla označena jako zvrhlé, byly zkonfiskovány, rozprodány, spáleny nebo vystaveny na posměch. Díla umělců jako Salvador Dali, Pablo Picasso, Paul Klee, Max Ernst, Edvard Munch a dvou nejznámějších a pro naše účely nejdůležitějších osobností této éry Otto Dixe a George Grosze. Pojízdná muzea zvrhlého umění byla jednou z největších a nejprogresivnějších uměleckých výstav, které kdy měl svět možnost spatřit. Přestože díla byla zesměšňována a démonizována, v zasvědcených kruzích se jim dostalo zasloužené chvály. Malby byly obvykle vydraženy, zpustošeny nebo posměšně zavěšeny nakřivo.

Pojem Low Art Gloominati, s kterým se můžeme setkat v Mansonově lyrické poezii pochází právě z tohoto období. Low Art (Nízké umění) jako synonymum pro zvrhlé umění, jenž záměrně evokuje dojem posíleného expresionismu tím, že samo sebe dopředu démonizuje, což dává trochu prostoru pro odpočinek pro každého, kdo by jej chtěl kritizovat, bagatelizovat nebo odsoudit. Gloominati, slovní hříčka: Gloom (1. šero/přítmí; 2. smutek/beznaděj) Illuminati (osvětlování/objasnňování) označuje Marilyna Mansona, jako temné příliš pochmurné utrpení, rozvíjející svou entitu, velmi sarkastickým způsobem.

Oznámkujte článek, pět hvězdiček = nejlepší hodnocení, jedna = nejhorší.:

Článek hodnocen známkou 0

↑ Nahoru | ← Zpět na seznam článků
Web marilyn.cz byl zrušen k 12.1.2011 na nové adrese marilyn.mpelikan.com je plně funkční archiv.